NEOPOUŠTĚJ MĚ

Snad je to jen prolhaný pocit,
že se vytrácíš z mého žití,
však budím se strachem v noci,
bez Tebe nesnesu života bytí.

V žilách koluje krev posedlá Tebou,
nevěř ostatním, vnímej zpěv svého srdce,
blízcí i vzdálení Tvé iluze vezmou,
Ty však nechceš býti beze mne přece?

Modlitbu mou vyslyš a přemýšlej,
neopouštěj nebohou smutnou nešťastnici,
náš příběh do konce domýšlej,
svůj žal utopím k ránu ve vinici.

Bojím se samoty, však lidí též,
stále se otáčím za tím stínem,
kéž mohla bych křičet, ach kéž,
lásky nás semelou svým božím mlýnem.

Obavy sem plují z chladných nocí,
snad ještě horší jsou však prázdné dny,
všechno sis vydobyl svou zvláštní mocí
a já teď samotná děsím se tmy...