ŽAL

Vlají mi vlasy na cestě širé,
odkud vzal se ten náhlý chlad?
Duše z bolesti promíchá pyré,
mě bodá jen hlodavý hlad.

Žal mi vlétl jizvou do duše,
cítím ho ve svém nitru,
bolí to více než rány obuškem,
skláním se šedému jitru.

Žal mi vlétl škvírou do srdce,
tísní se v mém těle zchátralém,
já sama mu jsem coby průvodce,
dívám se po jeho pohledu pátravém.

Žal mi vlétl skrz údiv do úst,
rty chvějí se tlakem síly,
nechám své pocity myšlenkou zarůst,
chci spočinout ve štěstí chvíli.

Žal mi vlétl koutkem do očí
pálíc jak ohnivé plameny,
ten žal skrz mou kůži proskočí,
ať změní se mé city v kameny!