Žena

Žena je květ bodláku,
jejž lákám do oka
spirály nepřímé úměry.

Kužele světla,
které se protkají
v jediném bodě –
- v minutí.

Plod básně,
jenž se sytí krví zranění.
Rostlina, nemajíc světlo,
roste v zatmění.

Smích škeble
cvakne,
když na půl kroku
ruka ruku mine,
v oceánu přítomnosti -

(Časy se požírají,
jsou hlavami Kerbera,
z jeho těla se rodí)

- Tvůj dotek jako ryba chladí.