Dům

Prázdná místnost.
Jen ona
A odporný pavouk
V rohu pokoje.

Hlava plná neutichajících myšlenek.
A srdce pukající
Bolestí, jenž
Zůstalo samotné.

Pavouk spouští se
K dívce bledé.
Její jemné ruce
Pavučinou pohladí.

Letmo se dotkne
Její kůže a
Jedním kousnutím
Promění její smutek v žár.

Oheň uvnitř těla pálí
A svírá její srdce,
Tak jako myšlenka
Na Tebe.

Srdce spálené, nikdy se nezacelí. Jak by asi taky mohlo. Z prachu vzpomínek „dům“ nepostavíš.