O samotě

Někdy připadaj mi lidé na obtíž,
dělají ti kamarády a podporu,
a po čase, když zvedneš oponu,
zjistíš, že je rychle ztratíš.

Faleš v hlase a v obličeji,
ničí ti náladu a pohled,
na svět, co dbá jen na vzhled,
a kašle z vysoka na své okolí.

Kdybych tak žil o samotě,
někde, kde mě nikdo nezklame,
kde mě nikdo srdce neláme,
zas byl bych jak kůl v plotě.

Teď otázka ve vzduchu visí,
jestli stojí s lidmi býti,
nebo jak vlk o samotě výti,
odpoveď je mi stále cizí...