Tváři v tvář

Slza za slzou,
věta za větou,
když slzy se roní
věty se rodí.

***

Kde ztratil se smích?
V okamžicích,
kdy tekla krev,
kdy rozum zkalil líh.
Potom co řekl jsem pár vět,
které nelze nikdy vzít zpět.

Taky když v odrazu ze zrcadla,
první facka padla
a v očích vzplanul hněv.
Pak už jen bil jsem, bil jsem, bil jsem.
Však jednou skončil se ten hrůzný sen,
já procitl v nový den.

Za mnou mosty spálené a mrtvá zem.
Teď stojím tu sám.
V očích slzy.
Jinde nic.
Ticho! Pláču šeptem.
To omluva, všem těm.

Ztratil jsem vše.
Co dříve jsem bral.
Teď rád bych zase dal,
ale není nikoho kdo by vzal.
Osud mi píše testament,
bolest do vět na pergamen.