Requiem za lásku

Horký vosk stéká po bílé svíci,
lidé mlčky okolo stojí, nic netuší.
A mně slzy kanou po rudé líci,
pod očima čáry jako psané tuší.

V srdci bol, odvracím pohled,
nemůžou mě vidět takhle plakat.
Zas, zas beru na okolí ohled.
Nechám se i k netečnosti zlákat?

Vše co jsem milovala zde leží,
kdesi pod zemí, na míle daleko.
Je opravdu smrt života krádeží?
Řekni, řekni má bláznivá ideo.

Slíbil jsi, že se mnou zůstaneš,
nyní červům společnost děláš.
Nejprve pohledem mě uhraneš
a teď mi tohle sprostě uděláš.

Tak teda odpočívej v pokoji.
Sám… Navždy sám.