Džbán

Tam v prázdnu kde už nic není,
až kam Tvé oko dohlédne,
tam odložen v zapomnění,
leží, chřadne, bledne.

Podívej se mu do šílených douší,
v nich jiskřička už nesvítí,
někdy svět se s ním točí,
když vzpomínky ho věčně drtí.

A neuvěřitelná lítost, v jeho dlaních,
snad celý svět na něj zanevřel?
Sám chtěl vstávat do láskyplných dní,
teď přání má, aby už pošel.

Hledá si černý kout,
tam ho snad odpraví,
nikdy už nemůže obejmout,
tu na které mu záleží.

Přišel už o srdce a duši už trhá,
odpusťte zoufalci,
co život mrhá.

Džbánek plný vína hned polibky vysají,
a když je už prázdný, u cesty ho nechají.
Je teď tak prázdný, kdo ho asi naplní?
Křup a rup, rozbij, co ti k ničemu není.