Zlatonosná řeka

Zlatem se natírám
což není málo
oči pak zavírám
aby nevzplálo

modravým plamenem
v mých zřítelnicích
zlaceným ramenem
setřu z hořících

tváří dvě z plazmatu
slzy, jež sklení
pro ně již návratu
do očí není

v srážce dvou hvězd jsem se
vykoupal zrovna
lázni mé z recese
se nevyrovná

v řebříčcích na jmění
nikdo zdaleka
zlatonosná pění
se z dvou slz řeka

těla břeh ze zlata..
jakmile očí
kolize přehřátá
explozí končí

jen slzy zůstaly
na místě děje
naštěstí nevzplály
ty dvě krůpěje