Stíny stínů

Jezdím bez lístku
tvojí trasou
tvojí trasou
neexistující trasou stavebního podniku
ta vyhloubená, víš kdy?
Tehdy později.
krátce, v den,
kdy už budu na tom místě -
víš kde?
tam
možná to bude jen na podlaze
a možná to bude na podlaze pod podlahou
víš, tam -
pod zemí

pod studenou zemí, kde skončíme oba a jednou
jednou, víš, možná někdy
nebudou mezi náma vakua a tmy a noci a nekonečný rozhovory který

nesmím slyšet.

a každý den
ne – lhala bych, dnes mě to napadlo
nesla jsem cizí dopisy ze schránky a napadlo mě
proč jen musím být
šílená
proč ne vy, proč já
musím být šílená a proč mě nikdo nenaučil
jak na ně nekřičet

jak nekřičet na ně a na ty ve mně
co bývají stokrát horší

a trhají látku zevnitř mých kapes a žeber a podprsenek
vrstev kůže a brodí se ve mně čímkoli
co mají po ruce

s těmi na které koukám na trase C
když se mi třesou ruce
když jsem cítit cigaretovým kouřem
a vínem, které jsem pila

sama
nebo s někým jiným, ale pořád sama

jste mi líto světy já vás nechápu

proč vás nechápu?
proč jenom musím být?

já
ten blázen

proč ne někdo jiný
proč jsem to já kdo si zarývá
měsíčky nehtů do dlaně jen aby zastavil

klepání