Skála, hladina, smrt

Na hladině krvavý květ,
to vychází slunce nad jezerem.
Stoupá kotouč žhavý, barví se nachem,
spálí mou bledou, uplakanou tvář.
Ozáří temné skály kolem i v nás.

Chtěla bych,dál být s tím,
který život skalám dal.
Tak skočím z té skály nad vodní plochou,
snad doskočím až do vysokých skal.

Rozplynu se jako stín.
Mé tělo nenajdou.
Mou duší se pokoj rozhostí.
Můj život bude ve skalách s ním,
dál plynout bez starostí.

Na hladině krvavý květ.
Je to květ lásky.
Radost pohledět.