Hlubina

S úsvitem mé oči hladinu temnou zří,
je tak klidná, ani vánek vlnku nezčeří
Však hluboko, tak hluboko, až u samého dna,
tam leží, přede všemi skryta má touha nádherná

Nikdo ji nespatří,
kdo odvážil by se,
vstoupit potají do té
žalostné skrýše

Chtěl bych ji obejmout,
do smutných očí hledíce,
však zůstává nedostižná,
jak zrnka prachu z měsíce

Ač vroucí je mé přání a ryzí,
přec hluboko má touha v propasti té mizí
Ta hlubina temná, tajemná,
to srdce mé, jež nikdo nepozná