Sen

Neodcházej,
ne, ještě není den
V zahradě zapomnění
sním svůj krásný sen

Sen o lásce,
o níž nemáš ani zdání
Sen o lásce,
o doteku dvou dlaní

Já děsím se svítání,
slunce nechci více spatřiti
Již nezažít to zklamání,
s ránem zmizí tvoje objetí

Avšak ta ranní hvězda,
vždy vyhrává boj s temnotou,
přes mé prosby se nevzdá
a nechá mě s mou samotou