Doživotní trest

Snad lásky jsem si dost nevážil,
tak zasloužím doživotní trest,
srdce jsem pohřbil,
skrz veškerou bolest.

A hlavně zklamání,
samota mě k šílenství dohání...

prázdná slova od ní a od ní..

Jsem tu jen já sám ve světě demence, co nepochopím,
s rozbouraným srdcem se už nikomu nehodím.

A kdo by ještě o mě stál,
celé tělo i duši bych dal,
klidně ať v náručí mě zadusí,
jen až do konce se mnou být musí.

Nevím čím jsem se stal,
a tahle doba se mi hnusí,
jsem ten co z bolesti řval,
a teď už jen v prázdnotě prosí..

Jen ať to všechno skončí,
a nic se se mnou už nezačíná,
jsem ten co se pořád loučí,
nádoba až na dno prázdná.

Tak ostřím nože bych přes žíly kreslil,
že chtěl jsem jen milovat a chvíli jsem žil,
ať jsou má ústa zase němá,
některé věci člověk asi říkat nemá.