Mé pravé já

Nesnáším ten pocit, když se lidi otáčej,
sakra proč to dělaj, sakra co po mě chtěj..
Nejsem tak krásná, dokonalá, hodná,
jsem taky jen člověk, z poloviny vlastně nula..
Chápu, že jsou kompromisy, není mi deset,
nic ti do mě není, tak mě neser..
Vytvořila jsem si vlastní svět, to většina z vás nezvládá,
zásadní otázka k tomu, kdo mě vůbec zná?
Myslíš že jsem arogantní, že nemám city,
víš vůbec co jsem si prožila? Určitě ne co ty..
Myslíš že to bude lepší, už asi ne,
sere mě to pořád, můj život, defakto každej den..
A ty seš kdo, že ses rozhodl mě soudit,
kde máš kladívko, porotu a lidi co budou svědčit..
Jsem jaká jsem a měnit se namám chut,
a ty jestli mě chceš soudit, odsud mě k jinýmu životu..
A jestli ne, tak tady nemachruj a zmiz,
chytni se za hlavu a přiznej že hovno o mě víš..
Prý jsem tak zlá a tyhle kecy,
svůj život jsem si nevybrala, sama ho nechci..

Vy kdo mě neznáte, pro vás jsem růže,
kdo na mě šáhne, ublížit si může..
Jsem jak tichoucí nebe,
než mě začneš kibicovat, zkibicuj sebe..
Pomlouváš me, Kurva proč to děláš?
protože nepatříš ke mě, protože mě neznáš..

Ted vás tady všechny vyvedu z míry,
nejsem tak známá, mám jen svoji rodinu a svoje lidi..