OSOBA

Je ticho, tma
reflektory oken domů
zavřela víčka,
uhasla svíčka.

Jedno srdce do ticha buší
Buch, Buch, Buch
jak zvony z věží
závod s časem běží.

Vteřiny míhají,
rytmy se střídají,
a slzy padají,
slova se težko hledají.

Je ticho, tma
srdce již nebuší.
Co zbylo po duši?
Ubylo viny?

Asi jak z bláta hlíny…