SRDCE - DUŠE

Zůstanu stranou od lidí.
Někde v koutě, kde nikdo nevidí.
Kolem sebe postavím si hráz,
z balvanů co tíží všechny z nás.

Místečko temný,
co duši popíše jedovou černí,
kterou tak změní.

Jak řeku divou v jezero černý,
s vodou mrtvou.
Co studí, co studí, co studí,
tak až v kostech zamrazí.

Stejně jak krutý pohledy lidí,
těch co nikdy pod povrch neuvidí.

Stejně jak polibek tvý milý,
ten co dá ti ve své poslední chvíli.

Stejně jak bodnutí nože,
teho co do zad vrazí ti přítel.

Skládám si kamínky černý.
Jeden za každýho, kdo byl mi kdy věrný.
Z nich postavím si před životem hráz,
takovou jakou chtěl by snad každý z nás.

Balvanem posledním bude srdce mý,
ze všech černých kamínků,
ze všech barev černých
jeho čerň je tou nejčernější.

Právě jím svou práci dokončím,
paprskům slunce cestu ukončím.

Zůstal jsem stranou od lidí.
Někde v koutě kde nikdo nevidí.
Kolem sebe postavil jsem si hráz,
z balvanů co tíží všechny z Vás.