Zemřít pro věčnost

Dva stíny prochází temnou krajinou –
jak srdce bolí, když utonutí krásná se zhroutí ve smutný čas.
Skrýš bázlivá, to teskné planutí ukrývá hluboko,
jak jen sen dokáže popsat.
Pouť útrapná v těch těžkých,
podzimně vonných dnech,
jež propouští skrz vlažné paprsky
skomírajícího slunce.
Ach jak smutno je,
když se stmívá, noci už jsou dlouhé,
zpěv ptáků tak pozdě hladí mé ráno.
Jen vrátit se zemřít pro věčnost…