Promáčená žalem

Řeka hučí,
voda bublá.
Na hladině se zračí,
její postava útlá.

Voda nožku smočí,
pannu v bílém zamrazí.
Do hlubin dobrovolně vkročí,
zavzlykání do hor narazí.

Řeka hučí,
voda bublá.
Dívčinu myšlenky mučí.
Duše její mumlá.

Voda na stehna se plazí,
do látky suché se vtírá.
Barvy pleti hebké se kazí,
perly z tváří nestírá.

Řeka hučí,
voda bublá.
Přítel jej již nového si učí,
dnes je jen motýlí kukla.

Voda dech už její bere,
oči snad naposled na svět mrknou.
Bublaví smích z úst se dere,
ruce se v pěsti pevně zatnou.

Řeka hučí,
voda bublá.
Na břehu ztracených duší,
jen muž, žena a žal.