Sám v pokoji

Sám v pokoji, sedím osamocen,
říkám si , proč je život takový, tak krutý,
Jsem chorý? Jsem snad nemocen?

Hodina uběhla a já stále sedím,
snažím se zhluboka dýchat,
ale nemůžu, nemůžu přestat krev z pusy kýchat.

Další hodina pryč a únava mě shání,
vtom zjevuje se kdosi, co se radit mi snaží.
Bojuj, nenech se, ty to zvládneš, radí.
Přitom on sám je tak malý, ale mě to nevadí.

Náhle uvědomuji si, nejsem v žádném pokoji, ale na bojišti,
raněn a neschopen hnout se,
ten kdosi byl sám Bůh, co se snažil mi pomoci,
ale neuspěl, stejně jako já na bojišti.

Nikdo na obzoru, Pomoc! křičím,
důvod proč jsem tady je neznámý,
brečím.

Poslední chvilky života zbývají mi.

Proč je život takový, tak krutý.
Proč je život takový, tak