Scéna za oponou

Všechno se zdá cizí,
pusté a prázdné,
suché a jalové...

Jako kdybych se díval na svět přes sklo
A jezero v hrdle mi vyschlo!

Temné a těžké nebe padá mi na hlavu
a já rozlil mléko na tu bezmračnou oblohu.
udělal jsem ji těžší,
bouřlivější!
A zakryl jsem hvězdy...

Chtěl jsem se dotknout toho světa venku,
ale nemůžu!
Narazil jsem do tý průhledný stěny!

Stejně venku nic není...

Ale takhle zešílím!

Jednou to sklo rozbiji!
Snad se moc nepořežu...