Pocity marnosti

Jako mladý člověk nevnímá
ptáků švitoření,
tak málokoho zajímá
básníkovo rozpoložení.
Citově zabarvená věta
stěží spatří světlo světa.
Slunce nerozzáří duše
polité od černé tuše.
A všechno, co toužíš vidět,
objeví se na síti.
Není moderní se stydět,
když hodláž využíti
člověka, jak robota,
udělat z něj otroka,
co ti bude věrně sloužit,
aby se moch tiše soužit.
Všechny dokonalé tváře
touží vydělávat jmění.
Mají plné své diáře
od úsvitu do setmění.
Nemít, co ostatní je důvod pádný,
abys zjistil, že si vadný,
jako prasklá žárovka
či falešná bankovka.
A tak básník bloudí světem
se svým velkým hendikepem,
že je jiný, než ty z davu,
asi má duševní vadu.
Hledajíce klíč ke štěstí,
které mu nikdo nevěstí...