Odcházení
Odcházení
Anotace: Vlastní smrti se bojím méně než smrti mých nejbližších.
svými vtipy náladu mi zvedával,
na jeho rameno brečet jsem chodívala –
tak milého přítele jsem mívala.
Na naše dveře, vždy dvakrát klepal,
jako o sestru se o mě staral,
plnil mi, co jsem zrovna chtěla –
tak hodného přítele jsem měla.
Jako malí věřili jsme všemu,
jako velcí smáli jsme se tomu.
On dokázal mě často do „ráje“ vzít –
Lepšího přítele jsem nemohla mít.
Teď tu po něm prázdné místo zeje…
Nevěřím! Co se to děje? –
Na lavičce listí ze stromu. A on –
neklepe na dveře našeho domu.
Ach, jak chladná a temná je teď každá noc,
ach, jak scházíš, jak chybíš mi moc!
Každý Tvůj dotyk, a já se přestávala chvět.
A teď tu nejsi!
Smutná jsem já, smutný je celý můj svět…
Nechávám si zdát o našem setkání.
Kde jsi? – zní mé němé volání.
Jen jednou Tě vidět. Slibuji, nebudu chtít víc!
Proč jsi mě opustil? – řvu již z plných plic.
Nikdo mi odpovědi nedá, ach běda,
běda vám k peklu navždy odsouzení,
jenž nikdy nezažili jste –
nejsmutnějších odcházení.
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Vůbec se neomlouvej prosímtě. ;-) Nic se přeci nestalo. :-))
Dobře, dobře. :-) To jsem jen hrozně moc rád. :-)
A děkuju hrozně moc! :-) Opravdu si toho hrozně moc cením! :-)
Jsem jinak Marek a ty? :-)
Jak dlouho už vlastně píšeš? :-)
11.12.2010 19:57:00 | Amable seňor Marek
Omlouvám se, za to, že jsem si nepřečetla, že jsi kluk ;) Už chápu, jak to bylo myšleno, ale stejnak tahle básnička se ti opravdu povedla! ;)
11.12.2010 10:19:00 | Any 4
Děkuji ti opravdu velice moc! :-)
I když tě musím jen poupravit. Báseň je věnovaná mým nejlepším kamarádkám, kterým v blízké době za sebou umřeli jejich příbuzní a také velice blízký kamárad...a tedy, jsem kluk, muž. Ale to se nic neděje. Nebyla to tedy na mě až taková tíha, ale myslím, že smrt nejbližích zažil jednou v životě prostě každý...a nikdy to není nic příjemného. Ale neboj, držel jsem minimálně už svoje kamarádky a vždycky budu!
Stejně i tak ještě jednou od srdce děkuju! Jsi moc hodná a milá! :-)
30.11.2010 21:31:00 | Amable seňor Marek
Nádherně si to napsala, ale dokážu si představit jak nepopsatelně těžce, si se cítila při psaní této básně! ST Drž se!
29.11.2010 20:41:00 | Any 4
Pááni, to je myslím dost dobré a hlavně hluboké.
Líbí se mi to :-)
Ano to určitě ano, ..dnes by tu již plálo dosti svíček za každého člověka, kterého jsme milovali a jistě pořád milovat budeme. :-)
01.11.2010 20:57:00 | Amable seňor Marek
Je to jak psáno jest,jakoby vyhasla zář hvězd...
Je v našich dnech minulých, sdílená radost a smích.
Snad předáno je, co vnímáme ve vzpomínkách,
smrt koncem života je ... však nemějme strach...
Kytičkou, věnečkem světlem a vzpomínkou,
znovu se setkáme s blízkými - maminkou...
Pohádka o broučcích z Podjalovce mi v tomto pohledu
přišla už jako malému dítěti neskutečně smutná.
(Zajímavá tvorba zapadá do podzimního období dušiček)
31.10.2010 19:59:00 | Veselý Drak
Odchod cestou do neznáma
krajinu ticha maluje
vykonal kruté drama
co duše smutně sleduje
...a bolí
pouze čas mocný léčitel
rány v srdci hojí:(
21.10.2010 19:23:00 | CULIKATÁ