Sama

Bloudíš sama
Po temné opuštěné budově, chodbě.
V bílé noční košilce…
Jsi jak anděl.
Anděl bez křídel
S černými dlouhými vlasy,
Které se lesknou v měsíčním světle…
Tvé modré oči
Upřené do dáli ……. na měsíc

Co jsi vlastně zač?
Nejsi anděl
Nejsi člověk
Kdo tedy jsi??
Ptám se …… sleduji tě dlouho

Vím,
Že o mě víš.
Hlídáš, každý můj krok, každý pohyb směrem k tobě.
Abych se tě nedotkl, abych k tobě nemohl.
Jsi tak chladná…
Chladná…

Ptám se
A vlastně proč?
Vypadáš, tak křehce…
Zranitelně…
Pusť mě k sobě blíž…..

Vezmu tě do náruče
Budu ti nablízku
A rád…
Už dlouho tě mám rád…

Bráníš mě…
Bráníš citu …. A proč?
Proč??
Bloudíš sama
Po temné opuštěné chodbě
V bílé noční košilce
Každou noc…
Tvé oči ….. upřeně hledí na měsíc.




Kdo vlastně jsi?
Nejsi anděl…
Nejsi člověk…
Si ta co chtěla opustit sama
Tento svět?
Proč? Proč jsem tě nezachytil dřív…
Nezachytil dřív

Teď trpíš …… nejsi nic…
Zbloudilá duše …… bez věčného klidu….
Navždy…
Už vím, že navždy….
Zůstaneš zde….
Zůstaneš sama…

A já…
Já musím odejít…
Zraněn…
Navždy zraněn láskou
Která vzplála k tobě….
Vzplála k tobě