Procházka

Procházím se krajinou
a nevím, kudy kam.
Procházím se krajinou
a nevím, co dál.

Stalo se mi totiž něco,
co nepřeju ani Vám...

Zažila jsem smutek,
který snad přebolí.
Přebolí, ale až zachvíli.
Smutek bolaví, který snad přebolí.

Procházím se krajinou,
protože mi to dává sílu.
Sílu určitou na přežití zlého snu.

Zlý sen se přiblížil
a nechce mě opustit.
Přinesl s sebou pochmurné,
až plačící dny plné smutku...

Smutek mi způsobil
neúsměv na tváři.
Úsměv se navrátil,
až zlý sen mě opustil...