Zloba

Stočím se na posteli do klubíčka,
kdo mi zlíbá má líčka?
Kdo potěší mě svou náručí,
která bezpečí mi zaručí?

Když tak ležím už hodnou dobu,
pociťuji náhlou zlobu,
nikdo mě nemá rád,
nikdo není můj kamarád,

šeptám zlobu tiše do noci,
domáhám se tak pomoci,
však nikdo stále nepřichází,
a já ležím z uslzenou tváří,

a bezmocností v mé duši,
hořkostí větší, než kdo tuší,
která však stále neustává,
a nikde žádná dobrá zpráva,

oči se klíží,
víčka padají,
sny se plíží,
úlevu tahají.