Nevermore
Nevermore
Anotace: Omlouvám se sama sobě, že už zase... (napsána 2.11.2010)
Řekla jsem si že už nikdy
a zvlášť ne kvůli klukovi
řekla jsem si, že už nikdy
nikdy nesvážou mě okovy.
Okovy touhy skončit vše
okovy dvou ostrých hran
víte, snadno se to nepíše
že na okno sedává havran.
A kráká smutně skonči to
za všechno zas můžeš ty
jen jizvy ať ukáží pouto
ať vidět jsou zas pocity.
Pouto, jež vytvořené je krví
napsala sis ho do nohou
jen ať nikdo se to nedozví
vždyť pomoci stejně nemohou.
Tak dnes máš narozeniny
a havran kráká: krásný dar!
že vzpomněla sis na dny
před kterými tě varoval.
Řekla jsem si že už nikdy
nebudou zdobit mé tělo
ty tenké jizvy, jak křivdy
že na život se zanevřelo.
Ale náhle se objevily
jak tichý výkřik do tmy
na tváři pláč vykouzlily
na srdci neviditelné šrámy.
Však odhrň kalhoty
a zjeví se v celé kráse
ty jizvy plné prázdnoty
že udělala jsi to zase.
Tak už nikdy, slibuji
nikdy více nepoteče
raději někomu ji daruji
ať vzácný život neuteče.
Řekla jsem si že už nikdy
nebudou zdobit mé tělo
tak teď splnit tyto sliby
konečně by to chtělo.
a zvlášť ne kvůli klukovi
řekla jsem si, že už nikdy
nikdy nesvážou mě okovy.
Okovy touhy skončit vše
okovy dvou ostrých hran
víte, snadno se to nepíše
že na okno sedává havran.
A kráká smutně skonči to
za všechno zas můžeš ty
jen jizvy ať ukáží pouto
ať vidět jsou zas pocity.
Pouto, jež vytvořené je krví
napsala sis ho do nohou
jen ať nikdo se to nedozví
vždyť pomoci stejně nemohou.
Tak dnes máš narozeniny
a havran kráká: krásný dar!
že vzpomněla sis na dny
před kterými tě varoval.
Řekla jsem si že už nikdy
nebudou zdobit mé tělo
ty tenké jizvy, jak křivdy
že na život se zanevřelo.
Ale náhle se objevily
jak tichý výkřik do tmy
na tváři pláč vykouzlily
na srdci neviditelné šrámy.
Však odhrň kalhoty
a zjeví se v celé kráse
ty jizvy plné prázdnoty
že udělala jsi to zase.
Tak už nikdy, slibuji
nikdy více nepoteče
raději někomu ji daruji
ať vzácný život neuteče.
Řekla jsem si že už nikdy
nebudou zdobit mé tělo
tak teď splnit tyto sliby
konečně by to chtělo.
Autor mauvais-ange, 02.11.2010
Přečteno 370x
Tipy 11
Poslední tipující: Helena Lovecká, Charibeja, Admen, Elie, la loba, CULIKATÁ, temny.bard
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
To znám.. taky si říkám že už nikdy.. a pak přijde chvíle kdy je toho na mě zase moc.. a opět sahám po žiletce.. :( Pěkně napsané..
14.12.2010 11:52:00 | Charibeja
To je nádherně napsaný...nemám slov...Děkuju moc :) Máš pravdu, je čas tentokrát pomoci sobě..:)
03.11.2010 22:21:00 | mauvais-ange
Jsou jizvy které jsou vidět a pak ty skryté.Většinu z nich si působíme sami.Kdysi jsem malovala obrázky vlastní krví abych se skrz fyzickou bolest zbavila té duševní o které jsem si myslela že mi jí působí druzí...ale to já jsem jim dovolila aby mě zraňovali.Buď sama sobě andělem:)))
03.11.2010 14:57:00 | la loba