Vlastní plynová komora

Mrtví už tu nejsou
nejsou a nebudou
ale proč když je vidíme
proč si myslíme že tu nejsou
oni tu jsou a vždycky byli

ta dívka je vidí
jejich tváře orosené potem
jejich oči jak oči rybí
jejich ruce skřivené krečí

vždy když jsou u ní tak kricí
a jen ona je slyší nikdo jiný
připada si jako list na konci větve
jenž jako jediný zůstal naň
a nehodlá se vzdát a padnout
umřít s ostatními
jen tak přejít k nim

je jako duch jenž doufá a sní
je jako duch jenž je a není
je jako duch jenž upadá v zapomnění
je jako duch jenž už není

A proto přiložme si každý
do své plynové komory
do svého světa zapomnění

byla tu ale už není
ale kde vlastně byla
jen v mých přestavách
jen v mých přáních
jen blud choré mysly
jen snaha o pochopení
která nevyšla
přiložme si každý
do své plynové komory
do svého světa zapomnění