Hořící

Ráno se probudit a jít zase spát,
roztáhnu prázdné dlaně,
další den stejně nemá co dát,
tak dívám se tiše na ně.

A vzpomínka na dotek co tolik znamená,
srdcem se mi provrtá a pak,
jak jen jsou má slova marná,
i duše je potápějící se vrak.

Vzal bych se teď,
a dočista roztrhal,
kolem sebe zeď,
kdo by se skrze ni díval.

Bolí mě pocity, nemám je rád,
cítím je, a nejde se smát,
když ráno vstávám,
snadno divným představám..
Po kapkách propadám.

V jedněch dlí v objetí, kde ji držím,
na dalších v poli krve ležím,
s rozpáraným zápěstím,
ráno sním, že dlaně i život krví oddělím.

Až se tak stane, snad změním se v to co mi náleží,
budu jen popel, co v zemi tiše leží.