Zoufám si

Zoufám si jako dítě,
které má z bot otlačené paty.
Zoufám si, jak život zatíná drápy.
Spoustu šrámů na duši...
Což nevidí, že mě to bolí?
Kolik ještě šrámů
a co ta bolest stojí?
Nejde se z ní nějak vyplatit?
Ne, peníze jsou k ničemu,
když život krátí nit.
Zoufám si jako člověk na pokraji stáří.
Zoufám si, když se mi ne zrovna daří.
Je to jako noc, ze které se jen špatné sny tvoří,
cítím se jako zapálená sirka,
která za chvilku zhasne a shoří.