Ledová

Nebesa vločky vypustila,
zebou mi místa bolavá.
ráda bych do dna chladost pila,
nebyla dále taková.

Mrazu bych život zasvětila,
a zimě duši upsala.
Kéž by mě v sobě utopila,
kéž by mě v službu přijala.

Srdce by ztvrdlo v kámen čirý
a chlad by úděry utlumil.
Věřím že život pak byl by jiný,
nikdo by ho již nezlomil.

Vločky mé tváře v mrazu hladí,
v náruči chladu propadám.
Tak jako vločky v tváři tají,
tak i já s zimou umírám.