Na místě víkendových výletů

Moje hlava? Duše?!
V černé tmě tu přežívají hlísti
Svět si tu prohlížím v zástupech odrazů


Na dlaždičkách leží mokré vlasy
Týden je sedm pochmurných krkavců
Po kostech lezou mravenci


Na hrobech vítr žene listí
Ve větvích nahoře je prázdno, stromy opadaly



vše je tak jednoznačné jako studený mramorový blok



protkaný červenými žilkami, jako tvář a ruce truchlící ženy


...déšť a slzy! všechny to mrzí!...




Za silnou zdí toho smutného sídliště náhrobků

Je jenom věčné pole hnědé hlíny

Táhne se dál a dál na všechny strany odsuď
Nekončí, zůstává prázdné a rovné, vybízí k pohledu do dálky, kde nic není
Všechno je tady, tady je smrt a smutek

Mimo to zbývá už jen vítr, který nepřestane zpívat
a
z
jeho zpěvu
nakonec rozbolí hlava