Mé ráno

Je čím dál tím těžší probouzet se sám,
chtěl jsem se už smířit, že nikoho nemám.

Ale něco se mnou nesouhlasí,
a klidu mi nedá,
srdce o lásku prosí,
moc dlouho ji nemá.

Ve snu další ráno krásné tváře vidím,
myslel jsem, že zůstaneš a teď se jen stydím.

Asi o mě nestojíš,
vždyť mě skoro neznáš,
chvíli mě šťastným učiníš,
a pak spát mi nedáš.

Nevím jak to vydrží, už ani důvod není,
ale na tobě mi záleží a to stejně nic nezmění.