Závislost

Šílený zvuk drkotajících zubů,
a šepot, ten trhá uši.
Volání jak mrtvých z hrobů,
co rozevírá mojí duši.

A za chvíli klid.

Dostávám TO do sebe,
už koluje TO v žilách,
doufám, že vezme mě do nebe,
duše sní o krásných vílách.

Euforie rozlitá po těle,
podobna andělu spásy.
Obličeje kolem, ty jsou tak veselé,
všechno je pod hávem nebeské krásy.

Hltám ji, nenasytná,
jak hladové dítě,
pro mě potřeba nezbytná,
předu myšlenky, jak barevně nitě.

A najednou odchází pryč.

Zima přikradla se ke mě,
po špičkách, jako nezvaný host,
lidé otáčí se zhnuseně.
Proč? Už toho mám vážně dost!

Chci odsud pryč.