Smutek v duši

Bolest duši mou ubíjí,
o spánek mě okrádá,
pohled ven je krásně bílý,
srdce lásku postrádá.

Pocit štěstí mě opustil,
je mi pořád smutno moc,
už se vzdálil vysněný cíl,
pláč mě budí každou noc.

Jak to změnit sama nevím,
svět mi přijde divný snad,
moje žití je velký splín,
nikdo mě už nemá rád.

Přátelé se odvracejí,
nechtějí mi rozumět,
jsem pro ně jen obtížný hmyz,
proti mně je celý svět.

Žít tak prostě nějak nejde,
nikdo mě už nechápe,
do duše se bol nevejde,
tělo dál ve tmě tápe.

Zlo už jednou musí skončit,
napětí se zvyšuje,
s žitím se to nedá sloučit,
srdce už nemiluje.

Jak z toho ven prostě nevím,
snažím se to pochopit,
nechci skládat takový rým,
v slzách svých se utopit.