divadlo života

již není cesta zpět,
již není ani cesta vpřed,
tak kam mám jít?
stojím v temnotě, bez své lucerny,
stojím zde, nic nevidím, všechny mé sny jsou straceny.

stojím v temnotě jako zrno prachu ve vzduchoprázdnu,
nevidím nic, jen cítím opuštěnost, prázdnotu, samotu.
tak lidé, nesuďte mě prosím za to že již tu dále nebudu,
prostě už jsem neměl sil na další pokusy zdorovat osudu.

tak přátelé, mějte se krásně, já vás opuštím,
mé jeviště je již prázdné, herci odešli.
jen holé kulisy a já u nich stojím.
osud v hledišti a já mu šaška tropím.
jen pohrdavě se usměje a zmizí.
já vím osude, jsem pro tebe někdo cizí.

tak dávám zbohem všem co o to stojíte,
sbohem vám a občas si na mě vzpomeňte.