Zapomeň

Sám se plácám ve svém bahně,
prázdný, už jen ležím na dně.
vzpomínám si, měl jsem přání,
vždy promění se ve zklamání..

Už nemám chuť, už nikoho neznám,
cítím svůj osud, cítím se sám.

Nemůžu dál,
sám sebe bych se bál,
proč nemám z ničeho radost?
v hlavě slyším, DOST!

Dost sebelítosti, která k ničemu není,
pokračuj a zapomeň, že měl jsi přání!
Zapomeň na lásku, tu už stejně nepoznáš,
nemysli, že své srdce ještě dáš.

Moc dobře to víš,
kdo by o to stál,
srdce snadno zničí,
pak ho pošlou dál..

Přál bych si konec,
v tomhle světě pro mě už nic není,
jen skrytýho smutku ranec,
a nezbylo mi žádné snění..