Samotě

Probouzím se úzkostí,
v celém bytě sám,
nikoho tu nehostím
od dob, co tě znám...

Líbezně mě kolíbáš
i když přes den sním,
má večerní modlitba
je tvým vítězstvím.

Celý den mě provázíš,
tiše jako stín,
už na mě z té oázy
klidu padá splín.

S každým krokem narůstáš,
jsi větší než kdy dřív,
čekám, až mě vycucáš
jak pijan bednu piv.

A přesto nikdy nebudeš
víc než pouhá nevěstka
pro mocné i pro chudé,
pro starce i pro děcka…

Snad poslední otázku
bych rád ti položil:
to mám platit za lásku,
když jsem jen souložil?