Monolog nezodpovědného samotáře aneb Promluva živého slepého

Monolog nezodpovědného samotáře aneb Promluva živého slepého / 2.9.2005/

Tečou mi slzy po nohách
jak je mi zle od zbabělosti
zase si říci
že bude lépe
že se všechny kosti v těle
poskládají

…jako v bílém tričku
se duše čistým prázdnem
narovná..

Sedím si na olysalé dece
a modlím se aspoň za jednu kočku
která by přišla do samoty
spát mi do vlasů

Vím- že když je nejhůř
na volání se neslyší

…tak nabízím prsten
zpáteční lístek na vlak
tomu- kterému bych stála za to
aby mě pohladil po tváři

…a pak mi jako anděl
/ nevěřící na zlato
tam kde se čeká /
sejmul z prsteníčku
obitý jantar

…nasedl do vlaku
a nechal mě tam ve tmě
s promočenýma sandálama
kvůli kterým půjdu domů bosa

…se stejnou modlitbou jako na začátku…

***