A utíká dál

Venku se setmělo a začal padat sníh,
V sále, však utichla radost ozval se chamtivý smích, utichla i hudba co nahlas hrála.
Mladinká slečna, chtěla být věčná, ničeho se nebála ale musela utíkat,zbraň byla sečná a krev začala vytékat.
Zdál se jí krásný sen v něm tančila s princem svým,
špatně se jí dýchalo proto šla na vzduch ven,
jako by byl všude dým.
Utíká chodbou s obrazy slavného Rodu, již neslyší bál. musí se dostat k poslednímu schodu.
Kapička potu stéká ji po tváři,
otevřít bránu se jí zadaří, a utíká dál.
V hlavě jen myšlenka, jestli se někdy vrátí,
kdopak jí temnotu ukázal, kdopak jí cestu krátí,
kdo kontakt s ní navázal? a kdy už se ty myšlenky stratí.
Spatřila ránu, bolestí hekla, přeběhla přes most, co pod ním řeka tekla.A utíká dál, skrz rudou zář,
růž její se se rozmazává,
skrz krvaví sníh ten zbarvil jí tvář a z dáli skřehotaví smích jí cestu našeptává,
a utíká dál. Krásná to mladá dáma, ten smích ji provází.
Zableskolo se, najednou je sama, už jí to dochází,
náhrobky shlédla, parkem se prochází, v tu ránu zbledla.
Zalehla do jámy a zavřela oči.
Rána už chladne, ta rána od dýky
na záda se otočí, její tělo chřadne.
Z posledních sil do světa vykřičí jméno zrádné Miky.
ještě než zvadne, vyřkne jen díky.