Kde jsi?

Píseň tichá se hlavou nese,
v koutě se lidská troska třese,
tempo pomalé a hluboké tóny,
a jako doprovod kostelní zvony,
píseň pochmurná, co hodně děsí,
pohrdat sebou, pohrdat všemi,
skrývat se, unikat, hnusí se mi,
přijď prosím, lásko, lásko, kde jsi?

V očích slzy, však srdce ze skály,
bolesti zmizely, již vyprchaly.
Nadevší pochybnost zábrany mizí,
bytost jenž zůstala je zcela cizí,
Vše co zbylo jsou vzteky a běsy,
zbytek vzdoru se drží v duši,
troska modlí se, čeká a tuší,
přijď prosím, naděje, naděje, kde jsi?

Úsměv je falešný, víra se ztratila,
vzdor již vymizel, beznaděj zvítězila,
vůle se rozpadla, egoismus přežil,
sebeklam vymizel jako krev ze žil.
Srdce se nehýbe, tělo již nedýchá,
hudba se ztrácí, pomalu utichá,
Decrescendem usychá jak v knize vřesy,
přijď prosím konci můj, konci můj, kde jsi?