Morbidní romance

Morbidní romance

Až spadne na hrob tvůj
první podzimní lístek
seberu ho stůj co stůj
bez sebemenších výčitek.

Po cestě trnitě lemované
z sklíčeného mramoru
šlo mě srdce popravené
vyhledat tvou poslední komoru.

Já došel k tomu místu
v ten čas mě zmocnil se žal
proč pocítil jsem jistotu
je mrtvá, je mrtvá když táta na mě řval....

Skrze perleťovou roušku černou
tvůj obličej bezbarvý vidím
do posledních dní byla jsi mi věrnou
neb já se teď za sebe stydím


Ach lásko dolů tě spouštějí
tam zhasne tvoje svíce
staré babky nahlas plkají
jenže já tě miluji více a více..