Ztracené sny

Tak zbytečná, osamělá.
Nežádaná, beznadějná.
K smíchu jí jsou její sny.
Sny které měla před lety.
Kam se jenom poděly?
Vytoužené dny.
Celé hodiny tráví v jednom pokoji.
Sama mezi čtyřmi zdmi.
Přemítá kam jen se poděli?
Bylo to v tom dni?
Kdy si řekli budeme sví?
Byly to pouhé sliby.
“ budete se milovat a ctít“
Sama usínám.
I když vedle mě spíš.
Těžko na duši.
Bolest v srdci.
Chci začít opět žít.
S kým? Když ty mě dusíš.
Marně hledám důvody.
Proč spolu být.
Zda-li pak i ty přemýšlíš?
Nebo ti to nevadí?
Podívej jak mě ubíjíš.
Podívej se co jsi ze mě udělal.
Chodící beznaděj.
Osamělá, nechtěná.
A přitom stále plná.
Plná lásky, kterou tu pro tebe mám.
Ale ty mě nevnímáš.
Máš jen sebe.
A kde jsem já?
To tě nezajímá.
Kdy jsi naposled přišel a po tváři mě pohladil?
Řekl: „ MŮJ ŽIVOT JSI TY.
Už to jsou jen sny.
Co musím udělat?
Abys mě začal opět vnímat.
Musím zemřít?
Abych mohla opět začít žít?
V ruce svírám nůž.
Na stole krabička prášků.
Ne … jsem srab.
Nemohu si vzít život, který mi byl darován.
A tak tu stále jen přežívám.
Důvody proč spolu být si přemítám.