Nemohu

Nemohu utěšit nebe,
stejně jako nemohu popřít strach umírajících.
Nemohu rozhodnout o věcech, které by si druzí zasloužili,
stejně jako nemohu pomoci na smrt nemocnému dítěti.
Nemohu pochytat všechen déšť,
stejně tak nemohu více zahřát slunce.
Nemohu pomoci všem, kteří si nezaslouží být nemocní,
stejně tak jako nemohu utrhnout jablko ze stromu Zázraků.
Nemohu splnit všechna přání svých pacientů,
stejně tak jako nemohu přinést každou kapku vody z oceánu.
Nedokážu zastavit nespravedlnost,
stejně tak jako nedokážu zastavit smutek truchlících.
Přenést přes bolest malé děcko,
které by si právě ted mělo hrát na pískovišti, je srdcervoucí.
Pomáhat mu od bolesti,
kterou si ani nezaslouží.
Spousty lidí si bolest nezaslouží,
přesto tu je.
Největší odměnou pro hodného člověka,
je ke konci života rakovina, která ho ujídá zevnitř.
Nedokážu zastavit nespravedlnost,
Ale zároveň mé srdce krvácí, když na ní musím každý den zírat s pusou dokořán a ptát se Boha „Jak jsi tohle vůbec mohl dovolit?! To se nedíváš?“