..svázaná..
..svázaná..
Zas konopí mi omotalo znenadání šíji
Zas zvony na poplach už někde blízko bijí
až šumná ústa má jen ztichle oněměla…
Tak vylétla jsem o to výš navzdory zemské tíži
když protiváha srazila mě zpátky bez obtíží…
Zas hřeby probodly mi povětrné dlaně
Zas z trnů koruna se vpíchla do krvavých cest
Zas naloženo krutě mám a už to nechci nést
A šumné srdce postrádá mé modrovzdušné pláně…
Tak pohlédla jsem aspoň výš se skelných nádechem
S myšlenkou letíc´daleko. Tam duši mou si vem´…
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Já těšil se na radost... tu ranní...
o těchách v Tvém modrém vesmíru,...
nosilas nám je sem přes půlku měsíce...
Však zírám a v překvapení němím,...
Tvůj žal mi dávno není cizí, a tak mne hořce spražil!
Jako když havrani křídla si poraní
či oheň fakíru zaplane nad míru
nebo vran směsice konce se děsíce
klovou se navzájem šílené šílením...
Cítím, že, kdo dřív hřál, že v srdci žár Ti zmrazil.
Smutek, když přikvačí, pár nocí nestačí,...
málokdy vyprchá rázem.
Přej srdci žhavému chvíli půst do lačna,
ustel si v polštářcích ze svého oblačna,
a aspoň nohama vrať se k nám na Zem!
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Tvé verše smutněnkové opět zní tak přesvědčivě,
že jednom doufám, že chyba je v mém mozku-čivě,
co plete se při zpracování dat
a nerozpozná realitu od fikce,
že jenom sem tam neuron pofik se
a že budu moci klidně spát.
A na dnešní večer, již úsměv smím(?) Ti přát...
14.01.2011 19:32:00 | Špáďa
Zas hřeby probodly mi povětrné dlaně
Zas z trnů koruna se vpíchla do krvavých cest
Zas naloženo krutě mám a už to nechci nést
A šumné srdce postrádá mé modrovzdušné pláně…
hezky napsané.....S.T.
14.01.2011 18:36:00 | ZILA78
I smutek dokážeš
nenásilně vplést
Duší svou jemnou
do člověčích cest
A nechat v dlaních
letmé pohlazení...
Vidím, že včerejší den byl smutný víc, než jsem si myslela sama...
14.01.2011 11:06:00 | labuť
šumění
umění
mění
a
není
noc
jako je ráno
svázaná
váza na
květinu hledí
a
svědí
ji slunce
když
říct chce mu:
roz
v
až
verš, živote
14.01.2011 09:06:00 | drsnosrstej kokršpaněl
bolavá...ale smutek chodí ruku v ruce s radostí...tak šumáčku snad už dnes bude líp
14.01.2011 08:09:00 | Jiná
Všecko šumné, v Tvé básence mne právě bolí, slůvka ostrosti vrývají se Ti až do kosti, dušenku nabízíš do výšin... ne ne, šuměnko, buď tady na zemi a všecko se jednou zahojí. Touha, která chce být něhou a něha, co mění se v touhu bude reálno :o)
14.01.2011 06:34:00 | NikitaNikaT.