Na křídlech
Na křídlech
Bolí to, co chceš víc
Promiň už není síla
Vždyt zbylo mi už jen pár prázdných botů
A spousta slov co měl jsem říct
Já vím
Zamrzlá ústa
Plačící dech
I Tvář mi zpustla
A na křídlech
Mi zůstalo jen černé peří
Ve větru pořád cítím Tvou vůni
Sám schoulený v klíně
Hlédám, hledám živou vodu v malé tůni
V srdci co zamrzlo
S Tebou v té černé hlíně.......
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Tvá básenka mě hodně chytila za srdce, které naráz buší jako zvon, a závěr žene skorem slzy do očí... jak bolavě zní Tvá slůvka, jako by ovzvěna šeptala už jen práznotu... ST!*** je za tu sílu napsání, za touhu, za cit, který neumírají!
06.02.2011 13:21:00 | NikitaNikaT.
...nebudu dávat rady do života a říkat, že všechno negativní,co zažíváme je docela prostě způsobeno skutečností,že jsme se odvrátili od toho dobrého, co v životě máme(jsem vyčetla z jedné moudré knihy)...ale báseň se mi moc líbí,častokrát si říkám,že je s podivem jaká díla krásy, bolest vytváří...
14.01.2011 15:14:00 | Lota
když si budeš přát možno s novým jarem
tvé srdce i znovu roztaje,
bolest tvá jak zrnko písku v mušli
perletí ze žití/bytí ať se obalí
ať se v krásnou lidskou perlu promění
http://www.youtube.com/watch?v=-adxsRjvai8
14.01.2011 10:45:00 | Romana Šamanka Ladyloba