Šípková Růženka

Jak Šípková Růženka spíš,
svůj sen si sníš..
Ležíš stále nehnutě,
na ruce vyryto "zklamala jsem tě"..
Ale ty žiješ, ještě stále dýcháš,
bloudíš ve snech, útěchu hledáš..
Najednou zastavil se tvůj dech a sním i čas,
chtěl tě vidět, říkal si zas..
Rozhodl ses a vydal ses za ní,
a už před dveřma zvoníš na ní..
Ona však neotvírá a ty se rozhodneš,
máš zlé tušení a dveře vykopneš..
V tom najednou uvidíš jí bezmocně na zemi ležet,
poklekneš k ní a začneš křičet..
Lásko vrat se mi,
asi víš, že tě už neslyší , že už je na cestě s andělami..
Najdeš důvod její smrti,
a víš, že doktor už nepomůže ti..
Dvě skleničky a jeden nůž,
blbej šok dostals už..
K tomu dvě plata,
"cos to vyvedla má dívko zlatá"..
Předávkovala se lékama,
viděla ho s jinou a myslela že bude zase sama..
Však už nestihl ji vysvětlit,
že to byla jeho ségra, co šel vyprovodit..
Myslela, že ho zklamala když s jinou byl,
skončila to dřív, než jí to vysvětlil..
"Co bez tebe ted lásko budu já,
nechápu už slova svá"..
Mou Šípkovou Růženku odváží auto černé,
a já slibují jí, že mé srdce jí zůstane věrné..