Večerní zklamání

A znovu chce se mi vše vzdát.
Náhle je tak těžké se smát.
A skoro nemožné psát.
Když na kusy rozbil se sen.
Nejsem poslední, to já jen…
Že jsem to fakt chtěla
a tři roky dřela.
Na něčem co rozbilo se v prach.
Nejprve strach, pak přišel krach.
Nějak mě to uvnitř bolí a svírá.
A nepomáhá žádná víra.
V nový začátek...
V hlavě stahují se mračna.
Bolest po slzách je lačná.
A já už nemůžu dýchat
a ani psát…
Beztak nikdo nemá to rád.
Napořád.