Nenávist a láska

Už chápu jak chutná když přítel vás opouští,

když slova klamná ze svých úst vypouští.

Hnusný pocit co dere se ze srdce,

když řekne ta slova: „Prosím nezlob se.“



Ta dívka, jenž oporou mi měla být,

mě zradila a nechala za kostelní zdí hnít.

Vzpomínám na ta poslední odporná slova,

s naprostou lehkostí je vyslovila.



Možná že ani o útrapách mích neví,

ale to jí ani v nejmenším neomluví.

Měla přemýšlet a taky vědět,

že mě nesmí nechat za tou zdí ležet.



Přestat nenávidět ani milovat nemohu,

i když v očích jejích postrádám něhu.

A ta hořká pachuť zrady a odporu,

mísí se ve mně a já jinak jednat nemohu.



Musím to udělat z lásky i závisti,

zbavím tak sebe té proklaté starosti

Bude pikat víc než já,

i když to je cena za zradu veliká



Co naplat že přijde s prosíkem,

mě neobměkčí ani svým životním příběhem.

Že jí váha trápí a nikdo jí nemá rád?

Kvůli tomu má nadprávo mi lhát?



Ne nevěřím, že na to právo má,

když byla ta jediná

Kvůli které jsem před všemi mlčela,

a pravdu ve svém nitru skryla.



Nevím proč. Snad jsem jí litovala,

že se té odporné zrady zúčastnila.

Ne, vždyť ona jí celou řídila,

to ona to za mými zády zinscenovala.



To ona je vina! Nikdo jiný,

to po ní půjdu a život jí změním.

Nemá právo na smilování,

ba ani na požehnání.



Možná, že zdám se jako zrůda,

ale věřte, tohle není moje vina.

Dobře poznám, když někoho podvedu,

ale něco jako ona vážně nesvedu.





Nemám slitování a jsem svině,

ale v tomhle ona předčí mě skvěle

Teď vám nelžu. Tohle je pravda.

Proč bych vám taky proboha lhala?



Měla bych končit. Už mám dost.

Musím jí zavolat pomoc.

Přece nechci, aby tu zemřela,

i když není vůbec nevinná.



Zasloužila by trpět tak jak kdysi já,

jenže ona není zdaleka na seznamu zrádců jediná

Jejich víc, i když žádný z nich,

mně srdce nožem nepropích.



Teď už víte co za nenávistí mou je.

Co mě tolik let sužuje.

Tohle je totiž báseň o dívce,
co jí zabil hnusný zrádce.