Nechtěná

Co může být na světě nejkrásnější?
není snad nad srdce nejvěrnější.
Někdy ti chybí něha a jemné doteky,
nestačí zachumlat se do deky.

Mobil mlčí, za den žádná zpráva,
hlavně, že se cítím zdráva.
Chce se mi brečet samým steskem,
ruce se třpytí vlhkým leskem.

Sedět doma na prosíku
a jít si osudu vstříc.
Slané slzy v kapesníku,
nechce se mi jíst.

Copak nejsem ani trochu sexy?
Nějak se musí na komplexy.
Ztratila jsem víru, v naplnění,
nikdy nevíš, co se změní.

Snad je to tím, že jsem plachá,
na lidi si raděj dávám bacha.
Ulice jsou samé hezké tváře
a já roním slzy do polštáře.

Sedět doma na prosíku
a jít osudu si vstříc.
Slaná voda v kapesníku
s málem suchých míst.

Nejsem na to až příliš stará?
Proč se o to vlastně starám?
V obličeji nemám vrásky?
Co si to zas kladu za otázky?

Sedět doma na prosíku
a jít osudu si vstříc.
Nová sada kapesníků.
A jít než neudělat nic.